Italové (většinou) milují nový román Eleny Ferrante. Zde je to, co mohou Američané očekávat.

(Evropa)

FLORENCIE – V mém místním knihkupectví Todo Modo spolumajitel Pietro Torrigiani hromadí výtisky nového románu Eleny Ferrante, „La Vita Bugiarda Degli Adulti“. Kniha, která v červnu dorazí do Spojených států jako ‚Lhaný život dospělých‘, letí z regálů – nejen v eklektických nezávislých obchodech, jako je Todo Modo, ale také v supermarketech a na dálničních odpočívadlech.

Zde v Itálii má Ferranteovo psaní širokou, tiše sjednocující přitažlivost v politicky roztříštěné zemi. (Vydání jejího nového románu se časově shodovalo se zrodem Sardinek, místního hnutí zaplňujícího italská náměstí na protest proti krajně pravicové straně Liga a jejímu vůdci, bývalému ministru vnitra Matteu Salvinimu.) Ferrante zůstává populární navzdory odporu některých Neapolců a literární kritici jsou znepokojeni úspěchem autora pracujícího pod pseudonymem, o kterém mnoho lidí podezřívá překladatelku Anitu Rajaovou.

Porušení Eleny Ferrante

Italové, a možná zejména Neapolané, máme vždy sklon kritizovat naše město a lidi, kteří v něm žijí. Když existuje taková místní dokonalost, jako je Ferrante, máme tendenci ji minimalizovat, říká Fiorella Squillante, průvodkyně v Neapoli.

Autorka Nicola Lagioia, která řídí Mezinárodní knižní veletrh v Turíně, říká, že mnoho kritiků reagovalo podobně: Pokud je v Itálii jedna věc neodpustitelná, je to úspěch.

Před neapolskými romány měla Ferrante slušné publikum a italské literární autority ji milovaly, vysvětlil. Jakmile měla takový neuvěřitelný úspěch, kritici najednou začali trochu ohrnovat nos. Je to druh intelektuálního distancování, ke kterému v Itálii bohužel dochází vždy, řekl Lagioia a připomněl si reakce na postmoderní klasiku Umberta Eca. Jméno růže .

Lagioia kývla na Ferranteho skepticismus mezi italskými kritiky, i když dynamika a pozornost médií jsou stálé. V předvečer vydání románu 7. listopadu se na poloostrově konaly večírky pod maskou čtení vigilií. Robinson, kulturní příloha italského deníku La Repubblica, zakončila listopad exkluzivním titulním příběhem Ferrante a ukázkou titulu Moje brilantní lež. V následujících měsících zůstalo Ferranteovo jméno v popředí: Pokračující prodej knih pravděpodobně podpořil všudypřítomný trailer na Storia del Nuovo Cognome — 2. část televizní minisérie adaptované z neapolských románů. Po prvních projekcích ve vybraných italských kinech bude nová sezóna debutovat na malé obrazovce 10. února na italské státní stanici RAI.

Je tu tolik humbuku, jak u nás, tak v zahraničí. Je tedy pochopitelné, že američtí čtenáři – kteří mají na knihu ještě měsíce čekat – chtějí vědět, zda tomu kniha odpovídá. Jak si stojí La Vita Bugiarda Degli Adulti ve srovnání s předchozími bestsellery Ferrante?

Knihu jsem dočetl těsně po Dni díkůvzdání a mohu vám – aniž bych vám kazil zážitek – říci, že pokud jste fanouškem neapolských románů, budete pravděpodobně spokojeni. Poznáte mnoho prvků, díky nimž je série tak návyková: plná přátelství, opojné popisy Neapole, způsoby, jak hlásat rodinné nezmínitelné věci.

Tentokrát však dospívající hlavní hrdinka nového románu Giovanna žije v dobře situované čtvrti Vomero na kopci se svými levicovými rodiči, oba středoškolskými pedagogy – což je na hony vzdáleno drsné Rione Luzzatti z skvělé kamarádky Lila a Lenù.

Nejnovější kontroverze Eleny Ferrante: Její dětská kniha „The Beach at Night“

Tento klíč podtrhuje Ferranteův ostrý vhled do duality Neapole, něco, co rezonovalo u místních čtenářů, včetně průvodce Squillante. Squillante, vášnivý fanoušek Ferrante, který vede příležitostné výlety po Rione Luzzatti, stejně jako Giovanna, vyrostl ve Vomero; dnes žije na okraji chudoby sužované Rione Sanita.

Smutné je, že tyto dvě Neapole stále existují, řekl Squillante. Ferrante popisuje tuto realitu dokonale. Abyste našli další tváře města, stačí se přesunout 500 metrů od místa, kde se nacházíte, postranními uličkami.

Třídní propasti jsou v La Vita Bugiarda Degli Adulti přítomné jako vždy. Příběh se odehrává v 90. letech 20. století a začíná Giovanninou vzpomínkou, jak ji její otec Andrea nazval velmi ošklivou a nepříznivě ji přirovnal k jeho odcizené sestře Vittorii. Andreina nedbalá poznámka rozdmýchává pubertální nejistotu 12leté Giovanny a vytváří dominové efekty, které otevírají klid jejich rutiny. Ústředním bodem napětí je Vittoria, která žije v nejnižší části Neapole, se všemi souvisejícími metaforami, které z toho plynou. Giovanna, okouzlená do očí bijícím chováním své tety a jejími vazbami na kořeny, které Andrea odmítá, naváže vztah, který postupně odhaluje rozsah pokrytectví její rodiny.

Některým Italům se může zdát Ferranteho námět příliš izolovaný. Toskánský akademik Gino Tellini, emeritní profesor italské literatury na univerzitě ve Florencii, popsal Ferrante jako chytrou, odbornou a efektivní, ale příliš viscerálním (a někdy zaujatým) způsobem spojenou s neapolským prostředím! Svět je mnohem větší.

A přesto se Ferrante stala globálním fenoménem. Jejích neapolských románů se celosvětově prodalo více než 12 milionů výtisků a HBO na minisérii spolupracovala s RAI.

Pro mnoho čtenářů Ferrante’s Neapol – její nálady a sociální dynamika, její nekajícné pojmenování dříve nepojmenovatelného – způsobila, že se svět zdál menší. Možná to je skutečný kořen přitažlivosti Ferrante v Itálii i v zahraničí a důvod, proč se La vita bugiarda degli adulti bude i nadále prodávat.

Mary Greyová je novinář na volné noze, vysokoškolský pedagog a přispívající redaktor časopisu Florentine.

LHANÝ ŽIVOT DOSPĚLÝCH

Elena Ferrante, přeložila Ann Goldstein

Evropa. 336 str. 26 dolarů

Jsme účastníkem programu Amazon Services LLC Associates Program, přidruženého reklamního programu navrženého tak, aby nám poskytoval prostředky k vydělávání poplatků propojením s Amazon.com a přidruženými stránkami.