v roce 2004 Marilynne Robinsonová , legendární učitel na Iowa Writers’ Workshop, se po 24leté přestávce vrátil k románům a vydal Gilead , který získal Pulitzerovu cenu, cenu National Book Critics Circle Award a místo v žebříčcích nejlepších z celého roku. Je těžké si představit, že tato ocenění znamenala pro středozápadní kalvinistku mnoho, ale o čtyři roky později vydala doprovodný román nazvaný Domov , který získal Orange Prize a další nadšenou chválu. A teď přichází Šeřík , již dlouho na seznamu National Book Award, zahrnující stejných několik lidí v Gileadu v Iowě, což je druh města, kde psi spali na silnici.
Tyto tři nádherné knihy tvoří trilogii o duchovním vykoupení, která se nepodobá ničemu jinému v americké literatuře. (Naši puritánští předkové psali a dělali si spoustu starostí o spasení, ale romány jim k ničemu nebyly.) Robinsonová píše o křesťanských služebnících a víře a dokonce i o teologii způsobem, o který se pokusilo jen málo romanopisců a který méně z nich uspěl. nepožadujte žádnou ortodoxii kromě ochoty hluboce přemýšlet o nevyzpytatelném problému bytí. Její postavy předjímají slávu za námi, ale také znají údolí stínu smrti (a dokážou jmenovat i ten žalm). V Domově se reverend Robert Boughton snaží zachránit svého svéhlavého syna, aby se nenapil do země. V Gileadu se reverend John Ames, kterému zbývá jen několik měsíců života, předháněl, aby napsal dlouhý dopis o svém životě, než bude unesen k nepomíjivosti. A v tomto novém románu jsme konečně plně zaměstnáni Lilou, nepravděpodobnou mladou ženou, která se v pozdním věku provdá za reverenda Amese a dá mu syna, když se bude cítit stejně starý jako Abraham.
Geografie a obsazení postav jsou většinou známé, ale tentokrát vstupujeme do zcela jiného ducha. Boughtonův alkoholický syn byl možná ztracen, ale znal podmínky záhuby a dokázal trýznit svého otce a Amese v jazyce, kterým všichni mluvili. Lila se plazí do Gileadu úplně z jiného světa, z říše živobytí, kde jsou spekulace teologů tak vzdálené – a zbytečné – jako hvězdy.
Román se otevírá v mlze bídy. Lile je jen 4 nebo 5 let, je nemocná, oblečená v hadrech, když ji žena jménem Doll ukradne z jejího násilnického domova. Panenka mohla být nejosamělejší ženou na světě, píše Robinson, a byla nejosamělejším dítětem, a tam byli, oni dva spolu, udržovali se v teple v dešti. Přežívají díky tomu, že se připojí k tvrdé skupině migrantů, kteří hledají práci, zatímco země sklouzává dále do deprese. Je to vize selhávající Ameriky někde mezi The Grapes of Wrath a The Road – chudoba drtí každý prvek hrdosti, dokud se skupina pod tlakem nezlomí. Robinson vytvořil tento román v půvabném víru času, neustále se vrací k Lilině a Dolliným zápasům s hladověním, zoufalými zloději a pomstychtivými příbuznými. Temnou minulost vidíme jen občas, jako jasné, ale útržkovité vzpomínky dítěte nebo vzpomínky oběti traumatu.
V současnosti románu se Lila, nyní dospělá, téměř divoká strachem a obavami, zatoulá do Amesova kostela. V tu chvíli se starý pastor odváží představit si, že by se mohl znovu zamilovat. Ale Lila se nedá snadno ani rychle odtrhnout od života, který znala. Štěstí pro ni bylo zvláštní, píše Robinson. Když se opaříte, dotek bolí, nezáleží na tom, jestli je to myšleno laskavě.
Lila od Marilynne Robinson. (FSG/FSG) Může to být nejprozatimnější, nejformálnější a nejpůvabnější romantika, se kterou se kdy setkáte. Ames, který předpokládal, že jeho roky osamělosti nikdy neskončí, se vznáší ze země ve stavu úzkostné radosti a neustále se připravuje na den, kdy Lila uteče z jeho života. A všechno kolem reverenda ji mate. Jsi prostě ten nejpodivnější muž, řekne mu, když ví, že je strašně zamilovaná. Zdá se, že jeho starosti, jeho nesmyslné zdvořilosti nemají konce. Vždycky jí pomohl se židlí, myslí si, což znamenalo, že ji trochu odtáhl ze stolu a poté, co se posadila, ji zase zasunul. Kdo na světě by mohl potřebovat pomoc se židlí? On a jeho přátelé mluví o lidech, které nezná, a věcech, kterým nerozumí. Jeho neustálé narážky na Bibli – tu starou knihu – jí nic neříkají. Nedokáže překonat, jak nadšeně jeho shromáždění zpívá písně někomu, kdo žil a zemřel jako kdokoli jiný.
A přesto zvažuje reverendovy teologické argumenty se smrtelnou vážností. Robinsonová, přes všechnu svou filozofickou brilantnost, jasně a beze stopy povýšenosti zachycuje mysl nevzdělané ženy, která se snaží pochopit, proč se věci dějí, co znamenají naše životy. Věděla trochu o existenci, píše Robinson tímto zázračným hlasem, který se nějak mísí s Liliným. To byla docela dobře jediná věc, o které věděla, a slovo pro to se naučila od něj. Lila nemá ten luxus spekulovat o možnosti pekla; tam žila. Tisíckrát přemýšlela o zuřivosti věcí, aby ji to úplně nepřekvapilo, až se znovu projeví. Bible je pro ni zjevením – i když ne takovým způsobem, jakým je pro jejího manžela: nikdy nečekala, že v knize najde tolik věcí, o kterých už věděla. Obrazy zpustošení a opuštěnosti v Ezechielovi jí nezní jako historie nebo metafora – zní jako včera. Job mohl být snadno někdo, koho na cestách znala. Když Boughton mluví o vyvolených a zatracených, Lila se bojí, že už Panenku nikdy neuvidí, a přemýšlí, jestli nebe stojí za tu oběť. Jak je možné, diví se, že tito muži mohou uctívat Boha, který je ochotný poslat tolik skvělých lidí do pekla?
Ptáte se tak zajímavé otázky, říká Ames.
A ty na ně neodpovíš, Lila otočí. Byla vycvičena léty násilí a strádání, aby nikomu nevěřila, ale on byl krásný, jemný a pevný, jeho hlas byl tak mírný, když mluvil, jeho vlasy byly tak stříbřitě bílé. Může se, opovažuj se, vzdát jasnosti svého starého života pro tohoto laskavého muže, který miluje její minulost ze všech důvodů? Ví, že to bude jen otázka času, než z něj šokuje všechnu sladkost.
Budeme se brát, nebo ne? ptá se jí Ames na začátku románu.
Pokud chcete, je to se mnou v pořádku, předpokládám. Ale nevidím, jak to bude fungovat, říká Lila. nemůžu nikde zůstat. Nemohu si ani minutu odpočinout.
No, jestli je to tak, myslím, že by sis měl raději položit hlavu na moje rameno.
Přes všechno zoufalství a trauma, které Lilu pronásleduje, je její příběh příběhem nepředstavitelného, náhlého štěstí, které ji může přimět přijmout pouze trpělivost jejího manžela. Nemohu tě milovat tak moc, jako tě miluji, říká Lila s paradoxem hodným svatého Pavla. Nemohu se cítit tak šťastně, jako jsem. Oba tito nepravděpodobní milenci trpěli dost na to, aby věděli, že je to milost.
Každý, kdo čte tento román, to také ví.
Charles je redaktorem Světa knihy. Každou středu recenzuje knihy ve Stylu. Můžete ho sledovat na Twitteru @RonCharles .
stimul 2 000 měsíčně
ŠEŘÍK
Autor: Marilynne Robinson
Farrar Straus Giroux. 261 str. 26 $
